OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
THE DUSKFALL mají všechny předpoklady dostat se do popředí zájmu široké posluchačské obce. Co mě k tomuto odvážnému tvrzení opravňuje? Počítejte se mnou: za zády máte silnou vydavatelskou firmu, v řadách kapely se vám s mladickým talentem snoubí letité zkušenosti jedné výrazné postavy skandinávské scény a co je ze všeho nejdůležitější, hrajete v současné době tolik populární melodický death/neo-thrash striktně dle švédského receptu. No řekněte sami, to by v tom musel být samotný rohatý, aby se „Lifetime Supply Of Guilt“ nestalo úspěšným prodejním artiklem.
Tou výraznou postavou skandinávské scény není nikdo jiný než Mikael Sandorf, multiinstrumentalista, bývalý předák a zakládající člen již dlouhá léta pohřbeného black/death metalového kultu GATES OF ISHTAR. Zavilého Sandorfa nešťastný rozpad jeho prvního projektu v žádném případě neodradil a i podruhé se jal vstoupit do stejné řeky. Pravda, nové začátky mu mohly navrátit úsměv na tvář jen stěží, neboť první dvě alba THE DUSKFALL nejsou ničím jiným než klasickou gothenburskou rutinou, nemající pražádnou šanci zahýbat zažitými žebříčky stylových hodnot. Ano, i v případě novinky „Lifetime Supply Of Guilt“ můžu slůvko „originalita“ s klidem v srdci vypustit a nahradit jej osvědčeným výrazem „řemeslná práce“, ovšem taktéž musím jedním dechem dodat, že zatraceně dobře odvedená. Perfektní produkce, o třídu lepší zvuk než mělo „Source“ (2003), chirurgicky přesná instrumentace, skvělý vokalista (Kai Jaakkola, mimochodem taktéž působí v řadách nebezpečně grindujících Finů DEATHBOUND) – všechno to atributy, které při současném boomu melodického neo-thrashe dělají z „Lifetime Supply Of Guilt“ téměř dokonalý marketingový produkt. THE DUSKFALL navíc zaznamenali slyšitelný posun i po kompoziční stránce a vyrukovali se silně návykovými a na první poslech zapamatovatelnými skladbami (především vynikají „A Stubborn Soul“ a „The Shallow End“ - jaký to rozdíl oproti dřívějšímu ničím výraznému a už vůbec ničím překvapujícímu materiálu!).
Závěrem se pokusím nějak smysluplně obhájit to číslo, které vidíte na konci článku. Není sedm bodů za neoriginální materiál trochu příliš? Na první pohled ano, leč je dobré vzít v úvahu, že Mikael Sandorf začal realizovat svůj talent již v polovině devadesátých let, tedy v době, kdy se v čele GATES OF ISHTAR aktivně podílel na konečné finalizaci dnes tolik protěžovaného gothenburského soundu. Proto má plné právo čerpat plnými doušky z dobového odkazu a dávat mu spolu s novými spoluhráči současnou moderní podobu. Věřím, že se na něj štěstěna konečně usměje a THE DUSKFALL neskončí ve stejném propadlišti zapomnění jako předešlá Sandorfova kapela.
V případě novinky THE DUSKFALL můžu slůvko „originalita“ s klidem v srdci vypustit a nahradit jej osvědčeným výrazem „řemeslná práce“, ovšem taktéž musím jedním dechem dodat, že zatraceně dobře odvedená. Perfektní produkce, o třídu lepší zvuk než mělo „Source“ (2003), chirurgicky přesná instrumentace, skvělý vokalista – všechno to atributy, které při současném boomu melodického neo-thrashe dělají z „Lifetime Supply Of Guilt“ téměř dokonalý marketingový produkt.
7 / 10
Kai Jaakkola
- zpěv
Mikael Sandorf
- kytara
Antti Lindholm
- kytara
Marco Eronen
- baskytara
Oskar Karlsson
- bicí
1. Trust Is Overrated
2. The Shallow End
3. Break The Pact
4. A Stubborn Soul
5. Shoot It In
6. Going Down Screaming
7. Hours Are Wasted
8. Sympathy Has Decreased
9. Downright Dreadful
10. Relieve Your Fall
The Dying Wonders Of The World (2007)
Lifetime Supply Of Guilt (2005)
Frailty + Source (re-release) (2005)
Source (2003)
Frailty (2002)
Vydáno: 2005
Vydavatel: Nuclear Blast Records
Stopáž: 38:05
Produkce: Daniel Bergstrand
Studio: Dug Out Studios
Kontakt: Mikael Sandorf, Hostvagen 294, 976 33 Lulea, Sweden
Mam podobny nazor jako Reaper,s tim rozdilem,ze dam o bod vic! ?8)) Sorry chlape!
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.